Jako fotograf občas vidím svět jinak. Z jiné perspektivy. A je výzvou vše jinak zachytit. Staroměstské náměstí v Praze bylo je a bude jedním z těch míst, kam se rád vracím. A tak vznikla jedna s fotek. Jen tak složitostí jak fotit panorama, bez stativu či hraní si s paralaxou, prostě být někde uprostřed a jen tak z ruky udělat...

Je úžasné, když máte tu příležitost dostat se do míst, kde je skutečná tma. Tam, kde vám neškodí umělé osvětlení naší civilizace. Pak se začnou dít věci. Na fotografiích se objevují neskutečné detaily a vám se tají dech. Pravdou je, že musíte znát pár triků, jak se k nim dostat.

A je to tak, vrchol byl dobyt. A pod ním celé království ve velikosti pecky. "A jo, mně se hned zdála nějaká prožraná!" Olympus Mons na Marsu. Nedalo mi to, a ještě jsem se šťoural v datech Marsu z tohoto víkendu. Třetí série a jiná taktika zpracování a je to tam. Nejvyšší známá hora, spíš velehora a nebo dokonce...

Občas se sejde několik věcí najednou. Body v daném čase se spojí do jedné přímky, počasí spolupracuje a vy tuto příležitost využijete. Jste ve správný čas na správném místě. Trocha matematiky, astronomie, geografie, meteorologie a řemeslo fotit. Máte plán a jak na to aby se to povedlo. Je jeden pokus a na další můžete čekat docela dlouho. Mám rád...

Tak podmínky byly nakloněny. I když předpověď seeingu nebyla žádná hitparáda, ale mohou se občas mýlit, zkusil jsem to. Změnil jsem trochu taktiku snímání a trochu post proces. A vyplatilo se. Je úžasné něco co je vzdáleno od nás 1,35 miliardy kilometrů s úhlovou velikostí 18" šmírovat.

Tak ještě jednou. Ale tentokrát z města. Viditelná již z večera. Byl to souboj s mraky, ale nakonec se objevila. S Ondřejem Neffem jsem uspořádali malý neformální fotografický worshop. No ještě že hlavní "hvězda" večera dorazila. Ale nechal na sebe čekat. A nechá na sebe čekat. Příště se objeví v roce 8 796.