POD OBRATNÍKEM KOZOROHA

Tak se mi splnil jeden z mnoha snů, podívat se na Jižní oblohu, která pro nás žijící v naši zeměpisné šířce je vždy skryta pod jižním horizontem. Byl to souboj počasí a dorůstajícího Měsíce, který byl pár dnů před úplňkem a přezařoval  oblohu značnou část noci. Vyšlo to. Ve 3 hodiny ráno Měsíc zapadl, obloha byla téměř čistá a tak zůstala až do svítání. Viděl jsem jak Malé a Velké Magellanovo mračno, Mléčnou dráhu, hvězdy pro mě v neurčitých konstelací ale i Jižní kříž, který vyšel těsně před ranním východem Slunce. Mapka mi pomohla.  Hlavou vám probíhají myšlenky, jak jen ti mořeplavci se mohli v dávných dobách orientovat. Zíral jsem na oblohu a nic jsem nepoznával, vše bylo jiné. Směrem na sever nebyl žádný Velký vůz, žádná Polárka. Pár souhvězdí jsem poznal, ale. To ale bylo, že byly vzhůru nohama. Orion prostě stál na hlavě. Další odměnou za velmi časné vstávání byl bonus v podobě Startrails Jižní oblohy, i když do svítání nezbývalo moc času. Nakonec, ono vám nedochází, že v poledne Sluníčko svítí od severu a vy stojíte na Zemi téměř vzhůru nohama. A jak je to s tím vírem odtékající vody? No já jsem ho viděl, jak se točí po směru hodinových ručiček.